ikony-narovinu-35

Cílová skupina zdravotníků zahrnuje všechny zaměstnance poskytovatelů zdravotních služeb v široce chápaném systému péče o lidi s duševním onemocněním, to znamená zejména lékaře (primárně psychiatry a praktické lékaře), zdravotní sestry (v psychiatrii a primární péči), klinické psychology a psychology ve zdravotnictví a ostatní zdravotnický personál (např. sanitáře, ergoterapeuty apod.).

Na základě rešerše existujících studií postojů českých zdravotníků vůči lidem s duševním onemocněním a duševního zdraví zdravotníků, rešerše vzdělávacích programů pro zdravotníky, hloubkových polo-standardizovaných rozhovorů s vybranými zástupci jednotlivých profesí a čtyř skupinových diskusí s uživateli péče, se jako hlavní problémy spjaté se stigmatizací jeví skepse vůči možnosti zotavení lidí s duševním onemocněním, u “nepsychiatrů“ pak nedostatečné znalosti o problematice duševních onemocnění, tendence omezovat lidi s duševním onemocněním na jejich právech a nedávat jim zodpovědnost, deficity v komunikaci, opomíjení celkového zdravotního stavu lidí s duševním onemocněním v důsledku duševního onemocnění (tzv. “overshadowing”), nedostatek spolupráce jednotlivých profesí v systému, tabu spjaté s vlastním duševním zdravím a vysoká prevalence syndromu vyhoření u zdravotníků.

Doposud v ČR neexistuje komplexní destigmatizační program pro zdravotníky.

Doporučení

S ohledem na výše uvedená zjištění, výstupy rešerše systematických rešerší literatury o efektivních způsobech destigmatizace lidí s duševním onemocněním a poznatky z robustně evaluovaných programů ze zahraničí, doporučujeme otestovat a dále rozšířit program, který by zahrnoval následující témata:

  • zotavení;
  • komunikace;
  • práva a lidí s duševním onemocněním;
  • celkový zdravotní stav;
  • systém zdravotní péče;
  • možnosti zapojit se do procesů reformy;
  • vlastní duševní zdraví zdravotníků.

V rámci těchto okruhů je nezbytné zlepšit znalosti a prostřednictvím praktického tréninku také dovednosti zdravotníků. Klíčové je však zajištění sociálního kontaktu s lidmi s duševním onemocněním (pod tím si můžeme představit např. autentickou výpověď člověka s duševním onemocněním o vlastní cestě zotavení, pozitivních způsobech komunikace, dopadech duševního onemocnění na celkový zdravotní stav, ale také setkávání s lidmi s duševním onemocněním na bázi běžné sociální komunikace, nikoliv pouze na bázi vztahu pacient-lékař apod.).

Za rizika úspěšné realizace programu (tzn. takové realizace, která přispěje k dlouhodobé pozitivní změně znalostí, postojů a chování zdravotníků) můžeme považovat nízkou motivaci zdravotníků k účasti a jejich časovou dostupnost, malý efekt programu v důsledku slabé autority lektorů u cílové skupiny, dublování aktivit a nízkou přesvědčivost programu v důsledku nedostatečné koordinace všech projektů v rámci reformy psychiatrické péče a omezení realizace programu pouze na dobu trvání projektu Destigmatizace. Abychom těmto rizikům předešli, je žádoucí do programu zahrnout (jak je uvedeno výše) také trénink technik pro zvládání stresu a prevenci syndromu vyhoření u zdravotníků a informace o možnostech aktivního zapojení do reformního procesu, v průběhu přípravy vlastní realizace programu integrovat aktivity do stávajícího systému vzdělávání, usilovat o získání podpory pro realizaci programu ze strany vedení zdravotnických zařízení, spolupracovat s lektory, kteří zevrubně znají dané prostředí a jsou pro cílovou skupinu důvěryhodní, v případě ambasadorů pak s lidmi se zkušeností s duševním onemocněním, trénovanými v komunikaci na veřejnosti a specificky se zdravotníky a úzce na národní a regionální úrovni spolupracovat se zástupci ostatních reformních projektů, zejména s těmi, v rámci nichž jsou plánovány vzdělávací akce.

ikonam2-w

Chcete se dozvědět víc? Následující dokument obsahuje další informace: Analýza potřeb

SOUBOR KE STAŽENÍ