“DEPRESE. Je to nemoc. Dá se léčit i ta, která je odolná vůči lékům. Jedná se o chemickou nerovnováhu látek v mozku, tudíž za ni člověk nemůže a nedá se jen tak ovládnout silou vůle. Za sebe říkám: deprese mi vzala všechno, ale léčba mi vrátila mnohem víc. Začalo to pocity nejistoty a zbytečnosti. Ztratila jsem smysl žití a chuť do života. Přestala jsem běhat, číst, hrát na kytaru, malovat. Prostě mi to přestalo dávat smysl. Propadla jsem sebepoškozování, pocitům viny, méněcennosti. Izolovala jsem se od těch, kterým na mně záleželo, ale i od těch, kterým ne.”

“Celá tato událost mě inspirovala k tomu, aktivně pomáhat lidem v podobných situacích a všímat si více lidí okolo mě. Lidé s duševními poruchami to nemají napsané na čele, v davu je nepoznáte. Nejsme slaboši, naopak, jsme silnější, než si lidé myslí, mnoho lidí si nedokáže představit jak těžké je vyčistit si s depresí zuby. Proto je třeba tyto lidi správně podporovat. Není dobré předčasně odsuzovat, ale zapojit veškerou empatii. Za prvé za to nemůžeme, nevybrali jsme si to, a za druhé, mohlo se to stát i Vám.”