Wertherův efekt

O tom, jakou sílu mohou média jakéhokoliv typu na četnost sebevražd mít, svědčí tzv. Wertherův efekt. Jeho název je odvozen z Goethovy knihy “Utrpení mladého Werthera”, ve které se hlavní hrdina kvůli nenaplněné lásce nakonec zastřelí. Román vyšel roku 1774, přičemž po jeho uvedení se
v některých evropských zemích začal náhle počet sebevražd zvyšovat. Příběh tedy zafungoval jako určitá inspirace, kterou se část jedinců rozhodla napodobit. Někteří se před svou sebevraždou dokonce oblékli jako Werther, po nalezení měli v ruce knihu nebo zvolili stejnou metodu zabití jako on.

Termín Wertherův efekt poprvé použil roku 1979 Phillips právě k popisu souvislosti mezi publicitou věnovanou sebevraždám a jejich výskytem mezi příjemci. Následovala řada dalších studií s různými výsledky, ovšem shodu začala mezinárodní odborná komunita nacházet až v devadesátých letech spolu s uplatněním kvalitnějších statistických metod. V roce 2000 pak uznala vážnost nebezpečí Wertherova efektu také Světová zdravotnická organizace.

Z výsledků výzkumů a jejich vzájemného srovnávání víme, že nebezpečí Wertherova efektu je nejsilnější v případech aktuálních sebevražd skutečných osob, což představuje výzvu právě pro novináře. Klíčové se zdá být množství mediálních výstupů o sebevraždě v daném časovém úseku, kdy několik málo článků nepředstavuje nebezpečí, ale pokud téma zaujme značnou část mediálního trhu, úměrně s tím roste riziko a následně i intenzita projevů. Společensky zvláště silný Wertherův efekt bývá, pokud je obětí sebevraždy někdo, kdo je známou osobností (např. sportovec, zpěvák) Konečně, Wertherův efekt neohrožuje všechny stejně. V nebezpečí se ocitají především dlouhodobě suicidální osoby, které na sebevraždu často myslí vlivem více či méně výrazných problémů s duševním zdravím. Veřejná pozornost věnovaná tématu a atmosféra vypjatých emocí má prokazatelnou sílu motivovat tyto lidi k tragickému rozhodnutí vzít si život.

Papageno efekt

Za zmínku stojí také, zatím ne bez výjimek přijímaný, opačný Papageno efekt, pojmenovaný rakouskými kolegy po postavě z Mozartovy Kouzelné flétny. Jde o typ textu nebo mediálního výstupu, který po svém publikování prokazatelně snižuje sebevražednost. Jako v případě Papagena, jde o příběh o suicidální osobě, která zvažuje dobrovolný odchod. Příběh pak pojednává o tom, za jakých okolností si to rozmyslí a rozhodne se žít.